Pokud programujete v několika různých prostředích, jak je máte nastavená?
Na příklad:
- Vyvíjím v Lotus Notes – pro vývoj mám nainstalovaný aktuální vývojový server, klienta, designera a admina, Lotus Workflow Architect.
- V práci máme datový sklad na Oracle – k přístupu používím SQL Developer a lokálně mám nainstalovaného Oracle klienta.
- Vyvíjím v .NET – mám nainstalované Visual Studio 2010, nově VS 2012, lokálně i MSSQL Server Express a SQL Server Management Studio, PowerShell.
- Vyvíjím v Java – mám nainstalovaný Eclipse, Netbeans, InteliJ IDEA (protože mi nic z toho nevyhovuje, tak zkouším pořád něco nového)
- K tomu mraky podpůrných aplikací a utilit – od grafických programů, přes různé VPNky, aplikace pro vzdálenou správu, Office, Notepad++, PSPad, čtyři různé prohlížeče, file managery, SCP managery, SkyDrive pro zálohu pracovních souborů (hotové aplikace, dokumenty apod.)…
Takže různá vývojářská prostředí, která málokdy potřebuju spouštět souběžně. Když dělám v Lotus Notes, běží mi server, klient, IDE apod.. Když dělám v .NET, běží mi VS, Management Studio, apod. Nemám s tím moc zkušenosti, deset let jsem dělal jen v Lotus Notes a až asi poslední rok a něco jedu v tomhle.
Rozběhnul jsem si virtuál, že si ho jako rozkopíruji a na každou verzi si vytvořím šablonu jednoho vývojového prostředí. Pak spustím ten s Lotus Notes a budu dělat v něm. Jindy spustím .NET a budu zase vyvíjet v tom. Šablony budu mít uložené na svém diskovém poli, kdyby se tam něco podělalo. Je to dobrý nápad? Co zálohy práce? Manuálně?
Napadl mě i GIT pro VS a Javu, ale s tím nemám vůbec žádné zkušenosti. V Lotus Notes ho nerozběhnu a nevím, zda se to hodí na zálohy víc než filesystémové úložiště.
Momentálně se mi důležité a ne tak objemné věci zálohují automaticky – soubory na SkyDrive, pošta na hotmail a gmail, osobní databáze v Lotus Notes se replikují na vývojový server v práci.
Na objemné věci, jako jsou videa, fotky apod. mám doma dvouterrové diskové pole, kam to zálohuji ručně.
Cílem je mít všechno připravené tak, abych to mohl během chvíle nahradit. Poškozený virtuál přehrát ze šablony, systém přehrát prvotní Acronisovou zálohou, data vytáhnout automaticky z externího úložiště – prostě se ideálně o nic nestarat a nemuset se bát, že se mi to jednou celý sesype a já se pak z toho poseru.
Jak to máte nastavené vy? Co používáte, jak zálohujete, jak instalujete a jak vyvíjíte v multiplatformním prostředí?
mám na všechno jednotlivé vm (resp. jejich “disky”). V rámci každého práci verzuju a git repozitáře mám tedy zálohované (konkrétně na bitbucketu). Celý ntb zálohuju průběžně, ale změny ve VM jen jednou týdně (jsem v případě problému ochoten dát v restorovaném vmku “git pull” a v těch s winxp nechat projet windowspdate).
Když to spadne, ze zálohy obnovím vmko a v něm natáhnu poslední verzi z gitu (u Domino věcí ještě navíc jsou repliky na serverech, takže i to je cesta).
BitBucket je dobrý. Hlavně koukám, že ve Free variantě nabízí unlimited private repos, což je super.
Jen si říkám, k čemu je pravidelná záloha vm, když prostředí máš v primární šabloně a zálohy na gitu…
protože nemám primární šablonu
resp. někde bude, ale radši bych se vracel k těm zálohovaným “snapshotům”